Když se narodí hříbě...

Učí se, jak žít...
Jak být krásným...

...odvvážným...

...a rychlým koněm.
Potom se musí rozloučit s matkou...
"Věř člověku,"
řeknou mu.
A hříbě věří.
Nikdy nepozná skutečnou svobodu.
A přesto miluje své lidi.
Učí jej nosit sedlo...

...uzdu...

...a jezdce.

Dá nám svoji krásu...

...energii...

...rychlost...

...a sílu...

...abychom mohly zvítězit.

Riskuje zranění i smrt,aby nás donesl k cíly.


A když už svého člověka nemůže nést vstříc výhře...

...stane se odstrčeným...

...zbytečným a nechtěným.

Přichází sbohem...

...dlouhé a bolestivé...




A on netuší proč nesmí žít.

Vysvětlete mu to,
vysvětlete to sobě.

Pomozte zastavit řezničinu...Jsou
lepší místa,
než jatka kde
může skončit koňský život.
Zaslouží si naši lásku a péči.



nádherný fakt moc povedený..ten kdo to psal má fakt srdce ke koním..:) a rozumí jim jako já..:) fakt mooc boží..:)